Jelikož jsme s holkama vstaly do slunného dne (po dlouhé době), musely jsme zmiznout co nejdřív ven (páník vstával tuším už za tmy, chudáček)... Šly jsme po naší oblíbené trase  a já děkovala naší magistře inženýrce za odpadnutý managemet 

Poté, co jsem pak sotva stihla uklidit a uklohnit něco na oběd, volala Fáčková (podezřele brzy - že ona zase zdrhla z práce! :-), ať jdem ven. Naskákaly jsme k ní do auta a hurá pro Fáfuli, pak směr JZD... Sluníčko pořád svítilo, takže prochajda byla úžasná... Čtyřnohé děfčata lítaly a hrabaly jak prdlouši, tož naprostá spokojenost. Ani žvížátko jsme nepotkaly (Fala dělala že jooo, abysme si jí nezapomněly všímat). Tož na konci jsme to otočily a šly zpět. Pohoda, pohoda, jen Fáfule s Énětem se zasekly u myší díry a vůůůbec jim nevadilo, že na ně kašlem a jdem dál . Když jsme je sotva viděly, jak byly malé, Éně se rozhodlo jít, ale Fáfě nic ! Hrabalo a hrabalo! Tož chudák Renčoun se muselo vrátit :-( Fale bylo sprdnuto, ale jelikož Molís e Enouš se nudily, vymasakrovaly mezitím myší hnízdo a chudinky malé myšičky sežraly! Prasata!

Už jsme toho měly všichni dost, tak jsme spěchaly k domovu. Ještě pozdravit kůně v ohradě a dom! (Renčo o té číně ve spojení s Fáfou radši pomlčíme, jo? :-D)

Děkujem Renči a šedivé šmouze za super adrenvych, aspoň známe další místo na príma venčení! Příště zas!

Fotky tady.