Oderský puchýř 2007
Tak na tomto treku jsme zrovna jako "horalové" nevynikli, ba co více, zbaběle jsme ani nevytáhli z krosny spacák a spali doma!
Ale popořádku: Oderský puchýř patří mezi naše oblíbené, tak jsme nemohli chybět. Poté, co mi Lenka svěřila tajemství, že trasa povede kolem našeho paneláku, začal se mi rodit v hlavě ďábelský plán.
Na prezenci jsme dojeli autím, pozdravili všechny, poslechli si komentář k trase a srdíčko plesalo štěstíčkem. Na 64 kilometru trasy stojí náš panelák. Konec prezence, jeli jsme domů na noc, máme to kousek Druhý den jsme dorazili na start akorát. Tři, dva, jedna, lok slivovice na posilněnou a už se šlape. Cesta utíkala dobře, počasí bylo úžasné, co víc si přát. Cílem dne bylo dojít na 64. kilometr a zabivakovat doma v posteli. Trasa byla super, Spálovský mlýn, Potštát, Staměřice-motorest se super obsluhou a hurá přes dálnici do Lipníka. To už se k nám přidala Alena s Nýwou, se kterými se dobře jde (víme z Cakova). V Lipníku jsme nemohli nenavštívit naši oblíbenou hospodu Nadsklepí, kde jsme si parádně narvali břicha. A čekal nás výstup na hrad Helfštýn (48,5), už potmě. Protože na Helfu jsme 3krát do měsíce, nepotřebujeme itinerář a šlapem potmě. Alča je ráda, že s náma nezabloudí :-). Šlapem přes Gabrielku, Nad Rybáři (55km) zahýbáme nahoru do stoupáku a z posledních sil lezem skoro po čtyřech do kopce. Nahoře se Alča poté, co najdeme v lese asi 15 bivakujících trekařů rozhodne, že rozšíří jejich řady a zůstáváme s Michalem sami. Lesem se jde dobře, čelovky slouží a Enča před náma ukazuje cestu, protože cítí, kudy šli ti před náma. Nicméně cesta do Mariánského údolí (59km) se zdá nekonečná a kolem jezírek se bojím ve dne, ne tak teď v noci, brrr. Ale už jsme na Zbrašově (60km), přeběhneme Bílý kámen (tudy jsme šli minulý víkend) a jsme v Hranicích. Cesta přes město je hotový očistec, ale vidina sprchy a postele je lákavější. Před naším už mám pocit, že padnu. Doma osprchovat a šup do postele.
Ráno nás budí mamka, chytá hysterické záchvaty z toho, jak vypadají naše nohy a vaří čaj. Nejradši by nám zakázala pokračovat a zamkla nás doma, ale my jsme bojovníci, což ona nechápe. Snažíme se chodit po bytě jakoby nic, ale s těma nateklýma věcma místo noh to vůbec nejde. Kolem deváté se vypravíme a hurá směr Hrabůvka, čeká nás 10 kilometrů po hnusfaltu. V Hrabůvce (68,5km) přecházíme stavbu dálnice, to je hnus na druhou. Na Kunzově lupnem razítko do karty a odbočujem doleva do lesa. Konečně! Nádherná kontrola je U Tlustého Jana, kde spolu s asi deseti dalšími trekaři čekáme, až nám uvaří polívku a pak s plnými břichy lezem málem po skále na Puchart (75,5km). Zde se k nám opět přidala Alča s Nýwou a vydržela s náma až do konce. Přeploužíme se opět po asfaltu Kyžlířovem a další asfalt, taky výheň v polích.
V Luboměři (96km) si dáme v hospodě pití, přidá se k nám Honza s Ritou a ještě kdosi, už nevím kdo, vnímám jen napolo. Cestou z prudkého klesáku hnusného asfaltového musíme běžet, prorže nohy bolí tak, že se to nedá snést. Ale ještě kousek, CÍL!!!!
Ještě posedíme v hospodě a jedem domů si odpočinout. Druhý den je vyhlášení výsledků závodu i celého Mistrovství republiky a opět originálních zvláštních cen a už je načase smutné loučení, protože víme, že s většinou se uvidíme až příští rok zase na závodech. Už se moc těšíme na další sezónu!!!
Výsledný čas: 36:48, 13. místo v DTW1
Michal s Ený: 36:47, 21. místo v DTM1
Za fotky děkujeme Psu Jírovi, www.pesjira.cz