Fryštácký dogtrekking
Na Fryšták jsme se těšili, protože Hostýnské vrchy trochu známe a cítíme se tam doma. Do Zlína jsme dojeli vlakem ještě s Petrem a Gerou, ze Zlína nás do DISu dovezla Pep.e (díky Peťo!). Byli jsme tam mezi prvními.
Našli jsme si místo pro stan a čekali na prezentaci. Vedle nás se usadila Kristýna s Tjabem (se ketrýma jsme absolvovali úžasnou procházku a psí koupání ve fryštáckém rybníku :o)) a Ájinou Aretkou, z druhé strany Kila s bíglem. Večer po meetingu všichni přáli Juniorovi k sedmdesátinám. Pak jsem šli spát.
Startovali jsme pátí od konce, takže jsme měli hromadu času. Startovalo se z náměstí, za přihlížení domorodců a komentáře pořadatele. V osm hodin jsme byli na trase. Šlo se dobře, počasí bylo ideální, nebylo vedro, ale ani nepršelo. Vylezli jsme na Lukov, na Písečné (8 km), kde to známe, pohodka. Těšili jsme se na Kolibu, že si dáme polévku. Bohužel nás uvítala několik let zavřená hospoda, ve Všemině v hotelu zase bylo draho, tak jsme zůstali bez oběda. Šli jsme až do Ratiboře (51,5 km), kde jsme si v hospodě dali nakládané tvarůžky. Pak jsme dohnali trekaře s beauceronama a pána s huskym a s těmi šli až do rána. Byl to první trek, který jsem šli bez bivaku a noční výhledy nás naprosto okouzlily. Byla jasná noc, svítil měsíc, takže jsme často nepotřebovali čelovky. Ráno padla rosa a museli jsem se přezout ze sandálů. V botaskách mě samozřejmě začaly bolet nohy, jak jinak. Ale šlo se výborně. Byla jsem překvapená, že Molinka šlape tak dobře celou noc, bylo to vlastně poprvé, co byla celou noc vzhůru. Zase mě přesvědčila o tom, jaký je super univerzální přizpůsobivý pes :o) Od Okluku už jsme cestu zase znali, takže jsme šupajdili do cíle. Před Horní vsí jsme beauceronům jako utekli :o) a došli do cíle před desátou ráno. CÍÍÍÍL!!!!!
Trasu jsem zdolali za 25 hodin a 52 minut, v mé kategorii jsem byla pátá! Největší úspěch :o)
Výsledný čas: 25:52, 5.místo DTW1